Základní informace
Historie fyziky na FPE
Personální obsazení
Studium
Přijímací zkoušky
Studijní materiály
Otázky k dílčím zkouškám
Dohoda s katedrou fyziky FAV
Konzultační hodiny
Souborné postupové zkoušky
Témata SVOČ
Bakalářské a diplomové práce
Státní závěrečné zkoušky
Rigorózní zkoušky a titul PhDr.
Doktorské studium
Stránky doktorandi pro praxi
Disertační práce
Činnost oddělení
Publikační činnost
Projekty a granty
Konference
Mezinárodní spolupráce
Akce oddělení
Přednášky pro veřejnost
Dny vědy
Mladý Sisyfos
Veletrh nápadů XIII
Akreditace
BC2003
MGZŠ2003
MGSŠ2003
DR2003
Další informace
Odkazy
Programy ke stažení
Školská fyzika
Fyzikální olympiáda
Astronomická olympiáda
Administrace
|
|
Pozorování přechodu Merkuru přes Slunce, 7. 5. 2003
Průkopníci astronomie
aneb
Amatérské pozorování přechodu Merkuru přes Slunce 7.5.2003
Pozorovat tento relativně vzácný úkaz jsem se rozhodl už
v prosinci, kdy jsem se o něm dočetl na internetu. Nezbývalo než čekat do
května. Společně s Derekem (kterého jsem pro tuto akci získal zhruba týden před
dnem D) jsme měli na výběr dvě možnosti: vydat se na hvězdárnu v Rokycanech, kde
mělo probíhat pozorování pro veřejnost a mít možnost vidět celý úkaz na
profesionální úrovni s kvalitní technikou, anebo zorganizovat vlastní akci, sice
ultra amatérskou, ale zábavnou. Sranda zvítězila. Derek se zavázal dodat
dalekohled a techniku. Evidentně se řídil heslem: „Na Merkura s Merkurem“ a za
pomoci známé stavebnice přidal svému dalekohledu vzhled, za který by se nemusel
stydět žádný třináctiletý astronom amatér. Zatímco se můj kolega lopotil
s utahováním šroubků a rozřezáváním kartónů na stínítko (na fotkách není
zachyceno), já se zabýval vysoce sofistikovanou prací – zjišťováním v kolik
hodin vůbec úkaz nastane a jaké budou časy jednotlivých kontaktů Merkuru a
Slunce. Díky stránkám západočeské pobočky ČASu jsem to měl za pět minut a zbytek
večera jsem sofistikovaně strávil u hokeje.
První kontakt – můj a Dereka – měl nastat 7.5. v 6:00, ale
neplánovaně (ta ospalost…) se posunul až na 6:30. Vyrazili jsme na Sylván - na
jedno pěkné místečko, odkud je krásně vidět, které jsme si vyhlédli předchozí
den (kupodivu leží přesně na vrcholu). Do začátku úkazu zbývalo asi třicet
minut. Ignorovali jsme slušnou zimu (ten krátký rukáv po ránu…) a začali
připravovat aparaturu. Za pomoci židle, tyče od volantu a lepící pásky na
hokejky jsme vztyčili naší observatoř a zjistili, že na projekční ploše nic
nevidíme. Bylo příliš velké světlo a navíc nám 1x1m velký kartón, který
předstíral funkci stínidla, neustále bral vítr. Náhodou jsme v autě našli
maskáčovou celtu, a rozhodli jsme si vytvořit cosi jako provizorní stan. Po
dalších peripetiích, kdy celta lámala kartón a nedala se nikde uchytit, jsme
využili otevřeného kufru auta a násady od krumpáče (nebo co to bylo) a
pozorovatelna byla připravena. Pod celtou byl slušný stín a sluneční kotouč se
všemi skvrnami (jedna) byl pěkně ostrý. Asi minutu po čase prvního kontaktu
(Merkuru se Sluncem) jsme spatřili drobný zářez do slunečního kotouče a zajásali
jsme. Po několika minutách se Merkur zcela odloupl od okraje a vplul do světlého
slunečního kruhu – gratulovali jsme si. Ještě dvacet minut jsme strávili
pozorováním a pak jsme se rozhodli jet do školy – Derek měl totiž od čtvrt na
devět výuku. Sbalili jsme „aparaturu“ a vyrazili.
Po poměrně dobrodružné cestě přecpanými ulicemi města, se nám
kupodivu podařilo úspěšně zaparkovat. Derek si pro jistotu vzal dalekohled s
sebou, ale raději zabalil své ručně dodělané komponenty do prostěradla. Co to
bylo za prostěradlo a proč ho ten den tahal s sebou by mělo čtenářům raději
zůstat skryto. Zatímco byl Derek na měření, já jsem si příjemně „zasurfoval“ na
internetu a přemýšlel o místě, kde budeme pokračovat v pozorování. Na Sylván se
mi už moc nechtělo. Ideální by byla nějaká střecha... Po hodince a půl přišel
Derek s dobrým nápadem – co takhle pozorovat z kanceláře na katedře fyziky.
Sehnali jsme ještě jednoho kamaráda, který se chtěl našeho improvizovaného
pozorování na katedře zúčastnit. V kanceláři Rndr. Prokšové jsme rozložili naše
vybavení. S menšími problémy jsme za pomoci lan, zavěšených židlí a prostěradla
zaměřili dalekohled úzkým okenním průzorem na Slunce (viz. fotografie). Merkur
byl nádherně zřetelný, a tak jsme se ho rozhodli zapůjčeným fotoaparátem
zvěčnit. Jak to dopadlo, máte možnost vidět - ten rozmazaný bílý flek, to je
slunce, to co nejde vidět, to je Merkur. Protože fotil náš nově sebraný člen
týmu, tak jsem na fotkách zachycen pouze já a Derek. Náš kolega je nakonec jistě
rád (při pohledu na fotky), že zůstal v anonymitě... Když Slunce zvolna odplulo
z prostoru pozorovatelného oknem, nastal čas opustit kancelář a vyrazit někam
jinam. Druhá, po vstupu Merkuru do Slunce, nejzajímavější část úkazu - výstup
Merkuru, měla nastat zhruba za hodinu. Přemýšleli jsme... (kupodivu) Na sylván
se mi znovu nechtělo, tak kam? V úvahu přicházela střecha koleje. Občas jsem po
ní viděl chodit lidi, tak mi nepřipadala nesmyslná úvaha, že by nás tam mohli
pustit, navíc ještě z tak posvátného důvodu, jako je astronomické pozorování.
Připravoval jsem si, co řeknu vrátné. Především vysvětlení, proč chceme
astronomicky pozorovat ve dne, domluvu, že my se přece tím dalekohledem nebudeme
dívat přímo do slunce, a hlavně, jaký je rozdíl mezi astronomií a
astrologií. Nakonec jsem to shrnul ve studijní důvody a stará paní nám bez
dalšího ptaní dala klíče za průkazku. Na střeše jsme se zamkli, aby tam
nenalezli nepotřební zvědavci. Stojan dalekohledu jsme přivázali k židli,
nasadili kartónové stínidlo, připnuli projekční plochu, zaměřili Slunce, sundali
stínidlo a přehodili celtu, do níž jsme si vlezli jako do stanu. Kartón jsme
raději použili jako podlážku, protože jeho jediná užitečnost mohla být v tom, že
by se při prvním větším poryvu větru dalekohled proměnil v rogalo... Obraz byl
nádherný, asi nejlepší, jaký jsme zatím měli. Program televize Merkur spěchal do
finále, do oslnivé bombastické show, kdy černá tečka opustí bílý kruh. Ale
nebylo nám dopřáno, dočkat se vyvrcholení této striktně geometrické záležitosti
- za zády se nám ozval protivný zvuk mačkané kliky a ještě protivnější hlasy.
Zbývalo necelých deset minut. „Co je sakra?“ utrousil jsem znechuceně a šel
otevřít. Nic - prázdné schody. Pak jsem si všiml otevřených dveří do výtahové
strojovny. Uvnitř jsem našel údržbáře uklízečku a vrátnou. Tvářili se velice
nepřátelsky. Evidentně si mysleli, že jsme se s Derekem zabarikádovali na střeše
a nechceme je pustit dovnitř, tak hledali jinou cestu, jak nám vpadnout do zad.
Dostali jsme slušně vynadáno, co že si to dovolujeme chodit na střechu atd. atd.
a že to máme okamžitě ukončit. Nechtěli jsme se hádat, tak jsme se sbalili a
přemýšleli co dál... (opět) Zbývalo pět minut. V úvahu připadal balkón v
nejvyšším patře. Naprosto sehraně, stavěli jsme ji už počtvrté, jsme vybudovali
observatoř a s citem hodným architektů jsme ji začlenili do prostoru balkónu.
Ignorovali jsme doznívající výkřik zhrzené uklízečky: „A ten balkón bude potom
zavřený!!!“ s vědomím, že od tohoto okamžiku, kdy jsme byli přichyceni a
pošpiněni, padnou každé otevřené balkónové dveře a pozvracený výtah na nás. O to
víc jsme si užili odcházejícího Merkuru, který jsme tlačili očima, aby už,
sakra, celá záležitost skončila a my měli do roku 2016, kdy se bude tento úkaz
opakovat, pokoj.
Zažil
přibarvil
sepsal
Jan Novák
Přechod Merkuru před slunečním diskem
7. května 2003
Vlastně to začalo všechno už pár dní před tím. Úkaz byl
stanoven na středu ráno, ale už v sobotu jsem rozbalil dalekohled a v neděli
zkoušel projekci Slunce. Pokus s projekcí se zdařil i přesto, že jsem neměl
přídavný promítací hranol určený přímo na promítání. Dokonce se mi podařilo
promítnout velké slunce na strop v obýváku.
* * *
V úterý jsme s kamarádem upřesnili plán pozorování a udělali
si malou procházku na kopec Sylván, kde je nádherný rozhled téměř ve 360°. Bylo
rozhodnuto, pozorování mělo proběhnout zde. Doprava byla zajištěna, auto jsem
měl předem zamluvené. Sraz byl stanoven na 6:00 u kamaráda a příjezd na kopec
zhruba na 6:30.
Večer mě ale čekala velká příprava, která se týkala úpravy
dalekohledu. Jako už v mnoha případech jsem sáhl po stavebnici Merkur, ze které
jsem už vyhotovil hodně pomocných pomůcek (a nejen já). Bylo třeba přidělat
zrcátko před spojnou čočku dalekohledu. Dalekohled je typu AD800, předrevoluční
výroba, na které se nešetřilo materiálem. Jeho výhoda je ta, že umí to, k čemu
byl určen, žádná podvodná reklamní kampaň, jak je tomu dnes. Příklad: Na obalu
je možné vidět nádherný obrázek měsíce, který se vám takto určitě pozorovat
nepodaří, jelikož je z odvrácené strany k Zemi. Osobně mám nejradši krabice bez
jakéhokoli potisku, vzbuzuje to ve mně pocit účelovosti předmětu, který je
uvnitř.
Když bylo připevněno zrcátko, vyřešil jsem problém
s promítací plochou a stíněním. Vše jsem dokončil o půlnoci, nařídil si mobil na
5:45 a usnul.
* * *
Stál jsem na Sylvánu a vlasy mi čechral vítr, slunce zářilo
tak silně, jako by chtělo, abych se roztekl, a než jsem na něj stačil zamířit
dalekohled, ozvalo se ohlušující pípání. Otevřel jsem oči. Slunce zmizelo a já
si uvědomil, že se ještě válím v posteli. Bylo přesně 5:45. Chvíli mi trvalo,
než jsem se probral a vstal z postele. Navlékl jsem na sebe připravené šaty
popadl pomůcky a dalekohled. Nesnídal jsem a rovnou začal nosit věci k autu.
Musel jsem jít nadvakrát. Bohužel jsem se v tom spěchu zapomněl podívat po
fotoaparátu. Ke kamarádovi na kolej jsem dorazil se zpožděním. Ještě jsem na něj
mával, když jsem ho zahlédl v okně: „Vem židli, vem s sebou židli!“
„Co?“
„Vem ... ži ... dli“ a gestikuloval jsem rukama
„Aha!“
Židle byla naštěstí pronesena vrátnicí bez problémů, naložili
jsme ji do auta a vyjeli směr Sylván.
* * *
Oproti mému snu zde žádný vítr nefoukal. Začli jsme vykládat
z auta dalekohled a kompletovat příslušné díly. První problém se naskytl při
stabilitě dalekohledu. Ten byl umístěn na malém stojánku pro naše účely ne moc
praktickém. Byli jsme nuceni tento stojánek přidělat páskou k židli. Dále nastal
problém s hledáním Slunce. To jsme hledali dalekohledem bez spojnicové čočky.
Když kamarád vykřikl „Au“, věděl jsem, že je to zároveň synonymum pro slovo
„mám!“
Slunce jsme měli a dále bylo nutné odstínit promítací plochu,
abychom to Slunce na ní viděli ostře, a ne jako odraz světla z baterky zapnuté
ve dne. Nakonec jsme použili vojenskou celtu, kterou otec vozí neustále v autě.
Zacouval jsem s autem zezadu k našemu pozorovacímu stanovišti a zvedl zadní
dveře od auta a vytvořil takovou malou stříšku, kterou jsme přikryli plachtou.
Podařilo se nám vytvořit dostatečné příšeří, abychom mohli na promítací ploše
spatřit Slunce v plné kráse se všemi jeho nedokonalostmi.
Teď už jsme jen očekávali čas Č, který byl stanoven na 7:09.
Já jsem si skočil pro vojenský kabát, který otec taky vozí stále autem, protože
přeci jenom nějaký větřík na kopci foukal do chladného ranního vzduchu.
„Hele, hele!“ vykřikl jsem s napětím na nerovný okraj Slunce.
Kamarád pohlédl na hodinky „no jo, vždyť už je dvě minuty po kontaktu.“
Chvíli jsme ale čekali, protože jsme si nebyli úplně jisti,
jestli je to opravdu naše toužebně očekávaná planeta. V 17:14 mělo dojít
k úplnému objevení Merkuru a tak se taky stalo. Chvíli potom se Merkur oddělil
od okraje Slunce a pohyboval se jakoby směrem do středu Slunce. Jeho dráha se
ale časem měla vůči Slunci stočit.
Po chvíli pozorování se ale objevily první mraky, inverzně
promítnuté přecházely před kotoučem. Ještě jsme naposledy počkali, až se objeví
Merkur, a začli jsme pomalu vše skládat do auta. Já musel jet do školy na
měření, kterému jsem se mohl vyhnout jen za cenu nesplnění zápočtu.
* * *
Jako vždy jsem měl štěstí, auto těsně přede mnou odjelo a
uvolnilo místo a já mohl v klidu zaparkovat v auty přecpaném městě. Můj
spolužák, kterého jsme potkali při vystupování, takové štěstí neměl, a tak stál
o ulici dál. Do školy jsem s sebou vzal hlavní část dalekohledu, přece jenom
jeho cena je 10 000,- kč. A aby nevzbuzovaly pozornost části stavebnice, které
obohacovaly trup dalekohledu, zabalil jsem ho celý do prostěradla, které jsem
vezl na vrácení kamarádovi.
Měření na Elektronickém praktiku ve škole proběhlo rychle. Ve
škole jsem měl svůj dalekohled, a tak jsem se nabídl s kamarádem sestavit pokus
v kanceláři v podkroví, kde sídlí paní doktorka, která učí předmět Optika, a tak
se to hodilo. Ta nám nabídla zapůjčení digitálního fotoaparátu, takže jsme
provedli pár fotek. Pozorování se samozřejmě zdařilo, i když bylo provedeno
v dosti improvizovaných podmínkách. Velice se mi hodilo kamarádovo prostěradlo,
které jsem uplatnil jako clonu.
* * *
Zbytek pozorování se měl odehrát na střeše koleje, kde bydlí
můj kamarád. Klíče od střechy jsme sehnali naštěstí bez sebemenších problémů.
Nahoře bylo opravdu horko. Nicméně jsme už byli sehraní a složení dalekohledu
trvalo chvíli. Blížila se závěrečná fáze. Po chvíli nás ale z pozorování vytrhlo
bušení na kovové dveře od střechy. Otevřeli jsme a tam stál skrček s brýlemi a
tvářil se hrozně důležitě. Nakonec jsme byli nuceni střechu opustit a přesunuli
jsme se na balkón z chodby. To nám ale moc nevadilo, protože se nám stejně
většina věcí začala „připejkat“ ke střeše. Na balkóně nás kolejní byrokracie
nechala být, takže jsme jen těsně, ale přeci stihli odchod Merkuru ze zákrytu
slunce.
Tím bylo završeno naše pozorování. Nemělo sice hlubší význam,
který pokud bychom provedli měření, mohl být například ve zjištění sklonu
ekliptiky Merkuru vůči Zemi. Můžeme být ale hrdí na to, co jsme dosáhli vzhledem
k dostupným prostředkům a v organizaci, která proběhla bez problémů, a navíc
jsme stihli ještě něco navíc.
Jiří Prchlík (Derek)
Fotky
1) Je to první a jediný snímek kotouče, který se nám
povedlo vyfotit. Fotoaparát bohužel není moc kvalitní a při našem prvním
setkání s ním chyběli zkušenosti. Navíc, jsme samotné focení svěřili osobě,
která se u pokusu náhodně objevila. My si s ní ještě promluvíme.
2) To nahoře jsem já s prostěradlem, dole můj kamarád,
který měl větší cit pro zaměření dalekohledu.
3) Bohužel nepovedený snímek kotouče, kde jsme se snažili,
ukázat ostrým hrotem přesnou polohu Merkuru.
4) Komplexní pohled na naše přídavné zařízení k dalekohledu
ze stavebnice Merkur (jaká shoda jmen)
5) Všimněte si okna úplně vpravo a způsobu jakým je
přichyceno, aby drželo ve „stabilní“ poloze.
6) Toto měla být společná fotka s naším dalekohledem.
Fotograf nám řekl, ať se přikrčíme, aby jsme se vešli do záběru, to že to
vypadá trošku směšně a že snímek vytvořil ve chvíli, kdy jsem se nedíval na
objektiv, už nám nesdělil.
7) Takhle normálně nevypadám! Bože to je hrůza.
8) Opět nepovedený snímek při plném zvětšení kotouče. Jaká
škoda.
9) Opět dalekohled a zaklíněná židle.
10) Jedna z nejlepších fotek. Upozorňuji, že zde došlo
k záměně fotografa, kterým byl můj kamarád.
11) Upravený snímek se zvýrazněním Merkuru. Je tam!
|