Fakulta pedagogická

OddÄ›lenĂ­ fyziky

• Popis od Jana Nováka

• Popis od Jiřího Prchlíka (Derek)

• Popis fotek

Průkopníci astronomie
aneb
Amatérské pozorování přechodu Merkuru přes Slunce 7.5.2003

Pozorovat tento relativně vzácný úkaz jsem se rozhodl už v prosinci, kdy jsem se o něm dočetl na internetu. Nezbývalo než čekat do května. Společně s Derekem (kterého jsem pro tuto akci získal zhruba týden před dnem D) jsme měli na výběr dvě možnosti: vydat se na hvězdárnu v Rokycanech, kde mělo probíhat pozorování pro veřejnost a mít možnost vidět celý úkaz na profesionální úrovni s kvalitní technikou, anebo zorganizovat vlastní akci, sice ultra amatérskou, ale zábavnou. Sranda zvítězila. Derek se zavázal dodat dalekohled a techniku. Evidentně se řídil heslem: „Na Merkura s Merkurem“ a za pomoci známé stavebnice přidal svému dalekohledu vzhled, za který by se nemusel stydět žádný třináctiletý astronom amatér. Zatímco se můj kolega lopotil s utahováním šroubků a rozřezáváním kartónů na stínítko (na fotkách není zachyceno), já se zabýval vysoce sofistikovanou prací – zjišťováním v kolik hodin vůbec úkaz nastane a jaké budou časy jednotlivých kontaktů Merkuru a Slunce. Díky stránkám západočeské pobočky ČASu jsem to měl za pět minut a zbytek večera jsem sofistikovaně strávil u hokeje.

První kontakt – můj a Dereka – měl nastat 7.5. v 6:00, ale neplánovaně (ta ospalost…) se posunul až na 6:30. Vyrazili jsme na Sylván - na jedno pěkné místečko, odkud je krásně vidět, které jsme si vyhlédli předchozí den (kupodivu leží přesně na vrcholu). Do začátku úkazu zbývalo asi třicet minut. Ignorovali jsme slušnou zimu (ten krátký rukáv po ránu…) a začali připravovat aparaturu. Za pomoci židle, tyče od volantu a lepící pásky na hokejky jsme vztyčili naší observatoř a zjistili, že na projekční ploše nic nevidíme. Bylo příliš velké světlo a navíc nám 1x1m velký kartón, který předstíral funkci stínidla, neustále bral vítr. Náhodou jsme v autě našli maskáčovou celtu, a rozhodli jsme si vytvořit cosi jako provizorní stan. Po dalších peripetiích, kdy celta lámala kartón a nedala se nikde uchytit, jsme využili otevřeného kufru auta a násady od krumpáče (nebo co to bylo) a pozorovatelna byla připravena. Pod celtou byl slušný stín a sluneční kotouč se všemi skvrnami (jedna) byl pěkně ostrý. Asi minutu po čase prvního kontaktu (Merkuru se Sluncem) jsme spatřili drobný zářez do slunečního kotouče a zajásali jsme. Po několika minutách se Merkur zcela odloupl od okraje a vplul do světlého slunečního kruhu – gratulovali jsme si. Ještě dvacet minut jsme strávili pozorováním a pak jsme se rozhodli jet do školy – Derek měl totiž od čtvrt na devět výuku. Sbalili jsme „aparaturu“ a vyrazili.

Po poměrně dobrodružné cestě přecpanými ulicemi města, se nám kupodivu podařilo úspěšně zaparkovat. Derek si pro jistotu vzal dalekohled s sebou, ale raději zabalil své ručně dodělané komponenty do prostěradla. Co to bylo za prostěradlo a proč ho ten den tahal s sebou by mělo čtenářům raději zůstat skryto. Zatímco byl Derek na měření, já jsem si příjemně „zasurfoval“ na internetu a přemýšlel o místě, kde budeme pokračovat v pozorování. Na Sylván se mi už moc nechtělo. Ideální by byla nějaká střecha... Po hodince a půl přišel Derek s dobrým nápadem – co takhle pozorovat z kanceláře na katedře fyziky. Sehnali jsme ještě jednoho kamaráda, který se chtěl našeho improvizovaného pozorování na katedře zúčastnit. V kanceláři Rndr. Prokšové jsme rozložili naše vybavení. S menšími problémy jsme za pomoci lan, zavěšených židlí a prostěradla zaměřili dalekohled úzkým okenním průzorem na Slunce (viz. fotografie). Merkur byl nádherně zřetelný, a tak jsme se ho rozhodli zapůjčeným fotoaparátem zvěčnit. Jak to dopadlo, máte možnost vidět - ten rozmazaný bílý flek, to je slunce, to co nejde vidět, to je Merkur. Protože fotil náš nově sebraný člen týmu, tak jsem na fotkách zachycen pouze já a Derek. Náš kolega je nakonec jistě rád (při pohledu na fotky), že zůstal v anonymitě... Když Slunce zvolna odplulo z prostoru pozorovatelného oknem, nastal čas opustit kancelář a vyrazit někam jinam. Druhá, po vstupu Merkuru do Slunce, nejzajímavější část úkazu - výstup Merkuru, měla nastat zhruba za hodinu. Přemýšleli jsme... (kupodivu) Na sylván se mi znovu nechtělo, tak kam? V úvahu přicházela střecha koleje. Občas jsem po ní viděl chodit lidi, tak mi nepřipadala nesmyslná úvaha, že by nás tam mohli pustit, navíc ještě z tak posvátného důvodu, jako je astronomické pozorování. Připravoval jsem si, co řeknu vrátné. Především vysvětlení, proč chceme astronomicky pozorovat ve dne, domluvu, že my se přece tím dalekohledem nebudeme dívat přímo do slunce, a hlavně, jaký je rozdíl mezi astronomií a astrologií. Nakonec jsem to shrnul ve studijní důvody a stará paní nám bez dalšího ptaní dala klíče za průkazku. Na střeše jsme se zamkli, aby tam nenalezli nepotřební zvědavci. Stojan dalekohledu jsme přivázali k židli, nasadili kartónové stínidlo, připnuli projekční plochu, zaměřili Slunce, sundali stínidlo a přehodili celtu, do níž jsme si vlezli jako do stanu. Kartón jsme raději použili jako podlážku, protože jeho jediná užitečnost mohla být v tom, že by se při prvním větším poryvu větru dalekohled proměnil v rogalo... Obraz byl nádherný, asi nejlepší, jaký jsme zatím měli. Program televize Merkur spěchal do finále, do oslnivé bombastické show, kdy černá tečka opustí bílý kruh. Ale nebylo nám dopřáno, dočkat se vyvrcholení této striktně geometrické záležitosti - za zády se nám ozval protivný zvuk mačkané kliky a ještě protivnější hlasy. Zbývalo necelých deset minut. „Co je sakra?“ utrousil jsem znechuceně a šel otevřít. Nic - prázdné schody. Pak jsem si všiml otevřených dveří do výtahové strojovny. Uvnitř jsem našel údržbáře uklízečku a vrátnou. Tvářili se velice nepřátelsky. Evidentně si mysleli, že jsme se s Derekem zabarikádovali na střeše a nechceme je pustit dovnitř, tak hledali jinou cestu, jak nám vpadnout do zad. Dostali jsme slušně vynadáno, co že si to dovolujeme chodit na střechu atd. atd. a že to máme okamžitě ukončit. Nechtěli jsme se hádat, tak jsme se sbalili a přemýšleli co dál... (opět) Zbývalo pět minut. V úvahu připadal balkón v nejvyšším patře. Naprosto sehraně, stavěli jsme ji už počtvrté, jsme vybudovali observatoř a s citem hodným architektů jsme ji začlenili do prostoru balkónu. Ignorovali jsme doznívající výkřik zhrzené uklízečky: „A ten balkón bude potom zavřený!!!“ s vědomím, že od tohoto okamžiku, kdy jsme byli přichyceni a pošpiněni, padnou každé otevřené balkónové dveře a pozvracený výtah na nás. O to víc jsme si užili odcházejícího Merkuru, který jsme tlačili očima, aby už, sakra, celá záležitost skončila a my měli do roku 2016, kdy se bude tento úkaz opakovat, pokoj.

Zažil
přibarvil
sepsal
Jan Novák

Přechod Merkuru před slunečním diskem
7. května 2003

Vlastně to začalo všechno už pár dní před tím. Úkaz byl stanoven na středu ráno, ale už v sobotu jsem rozbalil dalekohled a v neděli zkoušel projekci Slunce. Pokus s projekcí se zdařil i přesto, že jsem neměl přídavný promítací hranol určený přímo na promítání. Dokonce se mi podařilo promítnout velké slunce na strop v obýváku.

* * *

V úterý jsme s kamarádem upřesnili plán pozorování a udělali si malou procházku na kopec Sylván, kde je nádherný rozhled téměř ve 360°. Bylo rozhodnuto, pozorování mělo proběhnout zde. Doprava byla zajištěna, auto jsem měl předem zamluvené. Sraz byl stanoven na 6:00 u kamaráda a příjezd na kopec zhruba na 6:30.

Večer mě ale čekala velká příprava, která se týkala úpravy dalekohledu. Jako už v mnoha případech jsem sáhl po stavebnici Merkur, ze které jsem už vyhotovil hodně pomocných pomůcek (a nejen já). Bylo třeba přidělat zrcátko před spojnou čočku dalekohledu. Dalekohled je typu AD800, předrevoluční výroba, na které se nešetřilo materiálem. Jeho výhoda je ta, že umí to, k čemu byl určen, žádná podvodná reklamní kampaň, jak je tomu dnes. Příklad: Na obalu je možné vidět nádherný obrázek měsíce, který se vám takto určitě pozorovat nepodaří, jelikož je z odvrácené strany k Zemi. Osobně mám nejradši krabice bez jakéhokoli potisku, vzbuzuje to ve mně pocit účelovosti předmětu, který je uvnitř.

Když bylo připevněno zrcátko, vyřešil jsem problém s promítací plochou a stíněním. Vše jsem dokončil o půlnoci, nařídil si mobil na 5:45 a usnul.

* * *

Stál jsem na Sylvánu a vlasy mi čechral vítr, slunce zářilo tak silně, jako by chtělo, abych se roztekl, a než jsem na něj stačil zamířit dalekohled, ozvalo se ohlušující pípání. Otevřel jsem oči. Slunce zmizelo a já si uvědomil, že se ještě válím v posteli. Bylo přesně 5:45. Chvíli mi trvalo, než jsem se probral a vstal z postele. Navlékl jsem na sebe připravené šaty popadl pomůcky a dalekohled. Nesnídal jsem a rovnou začal nosit věci k autu. Musel jsem jít nadvakrát. Bohužel jsem se v tom spěchu zapomněl podívat po fotoaparátu. Ke kamarádovi na kolej jsem dorazil se zpožděním. Ještě jsem na něj mával, když jsem ho zahlédl v okně: „Vem židli, vem s sebou židli!“
„Co?“
„Vem ... ži ... dli“ a gestikuloval jsem rukama
„Aha!“
Židle byla naštěstí pronesena vrátnicí bez problémů, naložili jsme ji do auta a vyjeli směr Sylván.

* * *

Oproti mému snu zde žádný vítr nefoukal. Začli jsme vykládat z auta dalekohled a kompletovat příslušné díly. První problém se naskytl při stabilitě dalekohledu. Ten byl umístěn na malém stojánku pro naše účely ne moc praktickém. Byli jsme nuceni tento stojánek přidělat páskou k židli. Dále nastal problém s hledáním Slunce. To jsme hledali dalekohledem bez spojnicové čočky. Když kamarád vykřikl „Au“, věděl jsem, že je to zároveň synonymum pro slovo „mám!“

Slunce jsme měli a dále bylo nutné odstínit promítací plochu, abychom to Slunce na ní viděli ostře, a ne jako odraz světla z baterky zapnuté ve dne. Nakonec jsme použili vojenskou celtu, kterou otec vozí neustále v autě. Zacouval jsem s autem zezadu k našemu pozorovacímu stanovišti a zvedl zadní dveře od auta a vytvořil takovou malou stříšku, kterou jsme přikryli plachtou. Podařilo se nám vytvořit dostatečné příšeří, abychom mohli na promítací ploše spatřit Slunce v plné kráse se všemi jeho nedokonalostmi.

Teď už jsme jen očekávali čas Č, který byl stanoven na 7:09. Já jsem si skočil pro vojenský kabát, který otec taky vozí stále autem, protože přeci jenom nějaký větřík na kopci foukal do chladného ranního vzduchu.

„Hele, hele!“ vykřikl jsem s napětím na nerovný okraj Slunce. Kamarád pohlédl na hodinky „no jo, vždyť už je dvě minuty po kontaktu.“

Chvíli jsme ale čekali, protože jsme si nebyli úplně jisti, jestli je to opravdu naše toužebně očekávaná planeta. V 17:14 mělo dojít k úplnému objevení Merkuru a tak se taky stalo. Chvíli potom se Merkur oddělil od okraje Slunce a pohyboval se jakoby směrem do středu Slunce. Jeho dráha se ale časem měla vůči Slunci stočit.

Po chvíli pozorování se ale objevily první mraky, inverzně promítnuté přecházely před kotoučem. Ještě jsme naposledy počkali, až se objeví Merkur, a začli jsme pomalu vše skládat do auta. Já musel jet do školy na měření, kterému jsem se mohl vyhnout jen za cenu nesplnění zápočtu.

* * *

Jako vždy jsem měl štěstí, auto těsně přede mnou odjelo a uvolnilo místo a já mohl v klidu zaparkovat v auty přecpaném městě. Můj spolužák, kterého jsme potkali při vystupování, takové štěstí neměl, a tak stál o ulici dál. Do školy jsem s sebou vzal hlavní část dalekohledu, přece jenom jeho cena je 10 000,- kč. A aby nevzbuzovaly pozornost části stavebnice, které obohacovaly trup dalekohledu, zabalil jsem ho celý do prostěradla, které jsem vezl na vrácení kamarádovi.

Měření na Elektronickém praktiku ve škole proběhlo rychle. Ve škole jsem měl svůj dalekohled, a tak jsem se nabídl s kamarádem sestavit pokus v kanceláři v podkroví, kde sídlí paní doktorka, která učí předmět Optika, a tak se to hodilo. Ta nám nabídla zapůjčení digitálního fotoaparátu, takže jsme provedli pár fotek. Pozorování se samozřejmě zdařilo, i když bylo provedeno v dosti improvizovaných podmínkách. Velice se mi hodilo kamarádovo prostěradlo, které jsem uplatnil jako clonu.

* * *

Zbytek pozorování se měl odehrát na střeše koleje, kde bydlí můj kamarád. Klíče od střechy jsme sehnali naštěstí bez sebemenších problémů. Nahoře bylo opravdu horko. Nicméně jsme už byli sehraní a složení dalekohledu trvalo chvíli. Blížila se závěrečná fáze. Po chvíli nás ale z pozorování vytrhlo bušení na kovové dveře od střechy. Otevřeli jsme a tam stál skrček s brýlemi a tvářil se hrozně důležitě. Nakonec jsme byli nuceni střechu opustit a přesunuli jsme se na balkón z chodby. To nám ale moc nevadilo, protože se nám stejně většina věcí začala „připejkat“ ke střeše. Na balkóně nás kolejní byrokracie nechala být, takže jsme jen těsně, ale přeci stihli odchod Merkuru ze zákrytu slunce.

Tím bylo završeno naše pozorování. Nemělo sice hlubší význam, který pokud bychom provedli měření, mohl být například ve zjištění sklonu ekliptiky Merkuru vůči Zemi. Můžeme být ale hrdí na to, co jsme dosáhli vzhledem k dostupným prostředkům a v organizaci, která proběhla bez problémů, a navíc jsme stihli ještě něco navíc.

Jiří Prchlík (Derek)

Fotky

1) Je to první a jediný snímek kotouče, který se nám povedlo vyfotit. Fotoaparát bohužel není moc kvalitní a při našem prvním setkání s ním chyběli zkušenosti. Navíc, jsme samotné focení svěřili osobě, která se u pokusu náhodně objevila. My si s ní ještě promluvíme.
2) To nahoře jsem já s prostěradlem, dole můj kamarád, který měl větší cit pro zaměření dalekohledu.
3) Bohužel nepovedený snímek kotouče, kde jsme se snažili, ukázat ostrým hrotem přesnou polohu Merkuru.
4) Komplexní pohled na naše přídavné zařízení k dalekohledu ze stavebnice Merkur (jaká shoda jmen)
5) Všimněte si okna úplně vpravo a způsobu jakým je přichyceno, aby drželo ve „stabilní“ poloze.
6) Toto měla být společná fotka s naším dalekohledem. Fotograf nám řekl, ať se přikrčíme, aby jsme se vešli do záběru, to že to vypadá trošku směšně a že snímek vytvořil ve chvíli, kdy jsem se nedíval na objektiv, už nám nesdělil.
7) Takhle normálně nevypadám! Bože to je hrůza.
8) Opět nepovedený snímek při plném zvětšení kotouče. Jaká škoda.
9) Opět dalekohled a zaklíněná židle.
10) Jedna z nejlepších fotek. Upozorňuji, že zde došlo k záměně fotografa, kterým byl můj kamarád.
11) Upravený snímek se zvýrazněním Merkuru. Je tam!