Pokud bychom diverzitu biosféry sledovali podle způsobu získávání energie – vynoří se na úrovni závažných rozdílů nový svět, který si běžně neuvědomujeme – mikrosvět.
Z tohoto pohledu se důvěrně známá biosféra velkých organizmů – jeví jako jednolitá skupina využívající k získávání energie buď mitochondrie (oxidace organických látek kyslíkem) u živočichů i rostlin nebo chloroplasty (fotosyntéza) u rostlin. A pokud si uvědomíme že tyto buněčné organely byly původně vlastně bakterie (endosymbiotická teorie viz níže), najednou se nám celá biosféra vynoří jako svět soužití různých a roztodivných typů bakterií.

Rozeznáváme tři základní typy organizmů:   

Eukaryonta

Eukaryonta se naučila dokonale dva způsoby – fotolitotrofii a chemoorganotrofii. Tyto typy metabolizmu najdeme u všech eukaryont, i když s drobnými obměnami v případě prvoků a hub. Ti jsou totiž velmi často schopni i metabolizmu, při němž nepotřebují kyslík.

V eukaryontech v podstatě veškerý základní energetický metabolizmus provozují právě bakteriální symbionti – chloroplasty a mitochondrie. Výjimkou jsou ovšem mnohé druhy prvoků, které získávají energii zcela neobvyklým způsobem a používají k tomu i zcela neobvyklé organely.

Dnes všeobecně přijímaná endosymbiotická teorie předpokládá, že eukaryonta vznikla ze symbiózy archebakterií s bakteriemi. Přesněji následným pohlcením (endocytózou) bakterií (předchůdců chloroplastů a mitochondrií) archebakteriemi a přechod v tzv. vnitřní symbiozu (endosymbózu). Důkazem je zbylá vlastní genetická informace těchto organel podobná bakteriální a některé znaky (např. buněčné jádro) shodné s archebakteriemi. 

Archaea

Podobně metabolicky jednotná, i když z našeho pohledu dost extremistická, je i skupina označovaná jako Archaea. Je rozdělena do tří skupin, dobře definovaných Crenarchaeota a Euryarchaeota, a teprve nedávno navržené a dosud zpochybňované skupiny Korarchaeota.

Mezi Euryarchaeota patří organizmy produkující metan, mezi Crenarchaeota patří zejména organizmy s metabolizmem využívajícím síru. Všechna Crenarchaeota jsou extrémní termofilové a acidofilové, kterým se výborně daří třeba v horkých sirných pramenech – např. druh Pyrolobus fumaris žije a rozmnožuje se ve 113 °C, což je nejvyšší teplota, v níž byly prokázán život. Přesto jsou Crenarchaeota na molekulární a buněčné úrovni příbuznější eukaryontům než například běžná střevní bakterie Escherichia coli.

Archebakterie jsou všeobecně nejméně známou skupinou mikroorganizmů a nejenom proto, že byly identifikovány teprve nedávno. Jejich svět je nám zcela vzdálený, většinou obývají neobvyklá extrémní prostředí, a navíc žádný z dosud popsaných archebakteriálních druhů není patogenní. Podle nových výzkumů (zejména podle povahy DNA a zastoupení jendotlivých typů bacteria/archebaceria) se překvapivě ukázalo, že Archabakteria obývají nejen oblasti s extrémními teplotami ale mají i hojné zastoupení v běžných podmínkách např. našich rybníků. Právě tyto nové druhy se zařazují do nové skupiny Korarchaeota. Naopak se ukázalo že v termálních pramenech mají vysoké zastoupení druhy skupiny Bacteria.

Bakteria

Jsou nám na rozdíl do skupiny Archea mnohem bližší. Běžně se setkáváme s nimi nebo s následky jejich činnosti, anginou počínaje a jogurtem konče. Bakterie jsou také jednoznačně na prvním místě v neúnavném vynalézání způsobů, jak získat energii a živiny nezbytné k přežití.

Literatura:
Storchová, Z.: Mikrosvět, Vesmír 76, 612, 1997/11, Praha
Bednář et al.: Lékařská mikrobiologie, Marvil, Praha 1996