Endotermní živočichové jsou v chladnějších oblastech větší než jejich příbuzné formy žijící v oblastech teplejších (Bergmanovo ekologické pravidlo).
Tato skutečnost souvisí s větší tepelnou kapacitou spojenou s větším tělem větších živočichů a větším relativním povrchem menších živočichů, kterým ztrácejí relativně více tepla.
Větší druhy tučňáků osídlují chladnější jižnější oblasti jižní polokoule, než menší druhy
|
Název
|
Výška
|
Oblast osídlení
|
A
|
tučňák císařský
|
115
|
pobřeží antarktidy
|
B
|
tučňák patagónský
|
95
|
subantarktické ostrovy
|
C
|
tučňák oslí
|
81
|
Jižní Georgia, Falklandy
|
D
|
tučňák magellánský
|
70
|
Chile, Patagonie, Ohňová
země
|
E
|
tučňák galapážský
|
53
|
|
F
|
tučňák nejmenší
|
40
|
jižní a jihovýchodní austrálie
|
G
|
tučňák bělopásý
|
40
|
Nový Zéland
|
Osídlení teplokrevných živočišných druhů na Zemi podle jejich velikosti je vidět na následující mapce. Barevná stupnice udává hmotnost živočichů v logaritmickém měřítku. Prostřední hodnota 2 tedy odpovídá 100 kg hmotnosti, tedy přibližně člověku.
Největší počet velkých živočišných druhů se nachází v severních polárních oblastech, kde jsou nejnižší teploty během roku a v oblasti Sahary, kde jsou největší teplotní změny během dne a nízké teploty v noci.
Literatura:
[1] Withers P. C.: Comparative Animal Physiology, International Edition, 1992
[2] Jánský L.: Fyziologie živočichů a člověka, fakulta Přírodovědecká, UK Praha, 1988
[3] Randall D., Burggren W., French K.: Eckert Animal Physiology: Mechanismus and Adaptations , W. H. Freeman and Company, New York, 2002.