Teplotu objektů, které se dostanou do kontaktu s naší kůží, vnímáme prostřednictvím termoreceptorů (vlastních teplotních receptorů) a nociceptorů (receptory pro bolest).

Termoreceptory i nociceptory jsou volná nervová zakončení. Intenzita vjemu teploty či chladu závisí na frekvenci impulsů vysílaných do mozku termoreceptory. U člověka je maximální počet impulsů za sekundu poměrně malý (řádově desítky).
U některých živočichů je ale výrazně větší. Např. u rejnoka při konstantní teplotě kůže je frekvence impulsů 50, při rychlém ochlazení stoupá až na 200Hz. Z tohoto důvodu dokáží někteří živočichové vnímat změny teploty mnohem jemněji  řádově až v setinách stupňů.

Na tělech živočichů existují obvykle dva typy termoreceptorů, u člověka pro ně platí:

- chladové  (nervová vlákna typu Aδ a C), vnímáme jimi teplotu v oblasti 10 - 30°C, a teploty v oblasti nad 45°C  (to vysvětluje proto teplotu nad 45°C vnímáme jako chlad.)  

- tepelné (nervová vlákna typu C), vnímáme jimi teplotu v rozmezí 25 - 40°C.                        

Nociceptory (nervová vlákna typů Aδ a  C)    vnímáme teploty v oblastech <10°C a >45°C jako bolest.

Hustota termoreceptorů i nociceptorů není všude stejná, proto jsou různá místa těla různě citlivá na změny teploty.

Literatura:
[1] Králíček, P.:Úvod do speciální neurofyziologie, Karolinum, Praha 2002
[2] Droscher V. B.: Magie smyslů v říši zvířat, Orbis, Praha 1970
[3] http://test.betaplus.sk/images/popaleniny1.png