Příklad 1 (U[4])

Zdálo by se přirozené, že musíme vidět oblohu v podobě polokoule se středem v našem oku. Ve skutečnosti ji však vidíme vždy jakoby ve svislém směru zploštělou - vidíme tzv. zdánlivou nebeskou klenbu. Jedním z důvodů zploštění je i fakt, že poblíž obzoru máme možnost úhlovou velikost nebeských objektů porovnávat s pozemskými cíli, zatímco nad sebou nikoliv. Dále se může uplatnit propustnost vzduchu, která je u obzoru nejmenší,a proto se předměty u obzoru zdají vzdálenější, neboť je vidíme méně ostře.

a) Jaký bude rozdíl v zobrazení slunečního (nebo měsíčního) kotouče na zdánlivou nebeskou klenbu v zenitu oproti zobrazení v těsné blízkosti obzoru?

b) Budeme hvězdu, jejíž zenitová vzdálenost je 45^o, pozorovat na zdánlivé nebeské klenbě blíže k zenitu nebo blíže k obzoru?

Vysvětlete pomocí obrázku.

a) Je zřejmé, že projekce d_S^'' slunečního kotouče v zenitu na zdánlivý tvar oblohy je menší než projekce d_S^' v blízkosti obzoru, a tudíž se nám bude jevit sluneční kotouč u obzoru zvětšený (viz obr. 1.3.1. kapitola 1.3).

b) Hvězda, jejíž zenitová vzdálenost je 45^o, se nám na zdánlivé nebeské klenbě bude jevit blíže k zenitu, jak je zřejmé z obr. 1.3.1. kapitola 1.3.

Zpět